18. výroční potlach Sa-Jó

Na nápad založit Trampský spolek Sa-Jó jsme přišli společně s kamarádem Babkou (drž mi tam nahoře fleka kamaráde) před skoro dvaceti lety v neděli po vandru v hospodě v Krahulově (ani ta už bohužel neexistuje). Respektive jsme vymysleli základ, který se rychle uchytil, samotný název potom vymyslel kamarád Richmond z T.O.Posel jara o něco později – v úvodním období se to vlastně ani nijak nejmenovalo. Každopádně nás tehdy v začátcích bylo dokonce několik desítek, nadšení bylo obrovské a pořádali jsme kromě potlachu celou řadu dalších trampských akcí. Jenže jak šel čas, tak kamarádů ubývalo – někteří jen ztratili zájem, jiní bohužel zdraví, další prostě tak nějak zmizeli a bohužel jich už také spousta zemřela. Dnes bych členy spočítal na prstech. Když jsme proto předloni pořádali 16. Výroční potlach Sa-Jó, tak se sice skutečně velmi vydařil (slavná filmová společnost HBO Europe tu dokonce natáčela část celovečerního trampského filmu Amerika), ale přesto jsem si říkal, že to asi už bylo jen poslední vzepětí a že to už asi byl potlach definitivně poslední. Díkybohu jsem se však mýlil ….

Společná fotka většiny účastníků potlachu v sobotu odpoledne před slavnostním zapálením:

18. výroční potlach Sa-Jó. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Minulý potlach, který měl mít pořadové číslo 17, jsme vynechali (první vynechaný potlach v historii Sa-Jó) s tím, že bude až 18. výročí. Mezitím to fakt už skoro vypadalo, že nic nebude, ale nakonec za mnou poslední zbytky mých osadníků (už víc jak 10 let jsem šerifem, přesněji Guvernérem Sa-Jó) přišlo s tím, že tu "osmnáctku" prostě musíme ještě udělat. OK – když musíme, tak tedy musíme – a přípravy se rozběhly na plné obrátky. Navíc jsem vydal výnosem Guvernéra přísný zákaz umírání, protože už tak je nás na to málo a tam nahoře už sedí osadníků dost. Ještěže máme taky dost kamarádů, kteří nám pomohli, protože sami osadníci bychom to už asi fakt nedali. Velké díky tímto posílám hlavně kamarádu Gerunovi, který byl mimo členy osady jednoznačně největším přínosem. Díky ale samozřejmě patří i dalším příznivcům, nebo novým generacím osadníků.

Jako obvykle jsme se tedy začali scházet na našem osadním fleku (tedy dříve to byl osadní flek slavné T.O. Rowers) u Katova už ve čtvrtek odpoledne. Teda moc se nás nesešlo, ale byl to aspoň morální základ na pátek a i tak bylo u ohně večer veselo. Aspoň byl taky čas připravit si příbytky a tak podobně. V sobotu hned ráno jsme se všichni doslova rozprchli po lese, hledat nějaké ty soušky – toho jsem se totiž bál nejvíc, že nebude dřevo, protože okolí je už fakt hodně, hodně vybrané. Naštěstí se ale brzy ukázalo, že ten jeden vynechaný 17. potlach tomu trochu pomohl a nějaká ta sušina se nakonec přeci jen našla a kupodivu to ani nebylo zase až tak daleko, jako třeba minule. Navíc jsme byli předem dohodnutí, že letos rozhodně nebudeme dělat žádnou extra velkou hranici, protože bylo jasné, že o poznání míň bude i kamarádů, co na oheň přijedou jako hosté.

18. výroční potlach Sa-Jó - letos se nás sešlo o poznání méně než minule, ale i tak naprostá pohodička v kruhu dobrých kamarádů.

Nakonec šlo všechno celkem na pohodu, takže jsme měli brzy připraven základ na hranici, nějaké to dřevo na přikládání a štěstí jsme měli i s chrastím na vycpání, takže byl čas se věnovat dalším povinnostem, jako třeba tradičnímu pátečnímu vaření ovaru a koštování piva. Letos jsme totiž měli opravdovou zajímavost – kamarád Pepa z Jóbska nám totiž k tomu 18. výročí vlastnoručně uvařil sud domácího, 18° piva – poctivě chmelenýho, polotmavýho kvasničáku. No, dobrá machrovina, mít na potlachu svoje vlastní pivo, to fakt nemá každej a nejen to – musím říct, že Pepa se doopravdy vycajchnoval, protože lepší pivo jsem v životě nepil (a že už jsem po světě ochutnal leccos). Bych fakt ani nevěřil, že se dá doma něco tak fantastickýho vůbec vyrobit. Muselo se to však pít s rozmyslem, protože to taky byla pořádná síla – pivo vhodné skutečně jen pro celé muže.

Během dne to bylo na fleku jako v průchoďáku – bylo hezky a tak kamarádi přicházeli i odcházeli, někteří vyrazili na vejšlap po okolí, jiní naopak přicházeli a někteří dorazili jen na krátkou odpolední návštěvu, což se týkalo především kamarádů od nedalekého potlachu T.O. Lokátoři, kteří nás přišli aspoň pozdravit, nebo naopak třeba náš nejmladší osadník Jirka, kterej si sem pro změnu odskočil od Efčina porodu. Nějak jsem v tom zmatku pomalu ztrácel přehled o tom, kolik nás tady vlastně je, protože někteří si šli ještě navíc odpoledne zdřímnout, aby byli na večer fit. Jak se ale blížil večer, tak se nakonec zase všichni zase postupně sešli a tak akorát jsme si stačili v posledním denním světle udělat společnou fotku, kde ale stejně nejsou ani zdaleka všichni. Na poslední chvíli totiž ještě dorazilo docela dost těch, co to vzali vandrem a šli až rovnou na večerní oheň.

Takhle nějak se hrálo celej večer a noc na 18. výročním potlachu Sajtny Jóbsko:

Samotnej výroční oheň jsme nakonec zapálili víceméně včas a rovnou následovalo obvyklé potlachové veselí, protože na nějaké soutěže si už roky nehrajeme. Kamarádi se chopili kytar a byla to opravdu veliká paráda, protože stejně jako vždy se nám tu sešla přímo skvělá sestava – nechyběli tradiční hosté z kapel F.T.Prim, Pupínci, T.E.Band a Carramba. Zahrát přijeli také kamarádi z T.O. Rowers, T.O. Orion, Kruh legie trampské, T.O. Nebaro a ještě mnoho dalších. V průběhu večera se tak krásně prostřídaly trampské hudební styly od klasických předválečných songů, až po ty nejnovější. Dlouho do noci tak bylo co poslouchat a zpívali jsme ještě nad ránem. Všem zúčastněným muzikantům tímto ještě jednou za celou osadu moc děkuji.

V neděli pak už následoval klasický úklid fleku, dojídání a dopíjení zásob, poslední písničky, rozdávání zvadel na další potlachy a samozřejmě loučení. Bylo doslova nádherné počasí a tak ho spousta kamarádů ještě využilo k nedělnímu vejšlapu. My jsme s Fenikem (moc díky za odvoz) taky neodolali a nakonec jsme se dohodli, že se cestou domů ještě zastavíme na Oslavce, kde projdeme pár vyhlídek, abychom si nafotili pár čerstvých podzimních snímků.

Nakonec se tedy i letošní potlach Sa-Jó skutečně vydařil a snad se dokopeme ještě i k tomu, že nakonec snad zmákeneme i tu kulatou dvacítku. Ještě jednou díky všem kamarádům, kteří dorazili a ahoj zase někdy příště.

Kapsa, Sa-Jó & T.O. Mňouci.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek