Pohodový vandr do Novohradských hor

V jednom z minulých dílů Trampských hudebních vykopávek jsem psal mimo jiné i o tom, jak jsme se po letech znovu setkali s kamarádem, bývalým spoluosadníkem a nyní špičkovým jazzmanem Romanem Pokorným, alias Adamem. Párkrát jsme se od té doby potkali někde na pivu, párkrát na potlachu, nebo na toulkách po okolí soutoku Vltavy se Sázavou ale klasickej vandr to prostě nebyl. Nicméně jsem si dal "socialistickej závazek" , že ho po letech zase na vandr vytáhnu. Nakonec jsem do něj ani nemusel moc hučet a sám se začal pídit po nějakém tom vybavení – no, je vidět, že ani delší pauza to člověku z krve prostě nevyžene. Do začátku jsem ho dovybavil svým US báglem a už jsme vymýšleli, kam vyrazíme. Do toho se ještě přidal kamarád Alan s návrhem, že bychom mohli dát Novohradské hory a bylo vymalováno – tam jsem totiž taky moc chtěl jet, protože jsem se tam kdysi hodně najezdil, ale poslední dobou se tam bohužel zase tak často nedostanu.

Novohradské hory vandrem - fakt parádní a pohodovej vandr, bude to chtít asi brzy zase nějaký to repete.

Takže slovo dalo slovo a protože jsme každý odjinud, tak jsme si dali spicha v pátek v hospodě přímo v podhůří Novohradských hor. Tam jsme dali povinné startovní pivo a obratem jsme celí natěšení vyrazili vzhůru do kopců. Parádně jsme se prošli, po cestě pěkně pokecali a dokonce odmítli nabídnutý odvoz do pořádnýho krpálu, který se náhodou cestou naskytnul. Raději jsme se o to víc prošli a do pátečního cíle dorazili už s pořádnou žízní. U Sýkorek byli naštěstí připraveni a nakonec jsme tam strávili naprosto parádní večer ve společnosti místních domácích a také dvou zcela náhodně se vyskytnuvších američanů, které podezřívám, že jsou z nás vyvalení ještě teď, protože něco takového rozhodně ještě neviděli. Kytaru jsme s sebou neměli, ale pan domácí nějakou sundal ze zdi a Adam s Alanem si ji postupně vystřídali, takže o to byl celej večer příjemnější.

Večer se nakonec natolik protáhnul, že se nám už ani nechtělo hledat nějaké místo na spaní v lese a přijali jsme nabídku, že můžeme spát pod širákem na zahradě jednoho místního kamaráda. Sice to nebyla žádná velká romantika, ale zase jsme nemuseli nic hledat a ještě k tomu jsme se mohli po ránu vrátit k Sýkorkám na snídani + ranní kafíčko. Opět tam bylo krásně a pohodově, sedělo by se tam úžasně celej den, ale už bylo fakt na čase vyrazit. Původně jsme chtěli jít jen tak lesem a po loukách, ale po nedávných deštích bylo vše tak promáčené, že jsme nakonec zvolili variantu putování po zdejších cestách. Prvním cílem byl překrásný Huťský rybník, kde jsme si dali první pauzu na pivo, které jsme ještě měli od pátku v báglu a vychutnali si ho i s parádním výhledem na hladinu rybníka, který vypadá spíš jako nějaké jezero z westernu.

Posezení v sobotu ránu "U Sýkorek", kde jsme se krásně nasnídali a dali výbornou kávu i čaj:

Novohradské hory - U Sýkorek v Lužnici. - Spherical Image - RICOH THETA

Celej den jsme pak v pohodě dál šlapali po okolních lesích, chvíli po asfaltu, chvíli po lesních cestách a chvíli zase jen tak lesem, prostě pohodička jak má být. Na večer jsme měli naplánovanou hospodu, že si pěkně v klidu dáme zase nějaký to pivo a pokecáme, ale když jsme došli na naplánované místo, tak hospoda prostě nikde. Ne že by byla zavřená, přestavěná, nebo tak něco, prostě fakt zmizela a místo ní opravdu jen holé místo, jako by ji někdo srovnal se zemí – a to doslova a do písmene. Nu což, nedaleko jsme si našli krásné zákoutí s ohništěm hned u potoka, kde jsme si udělali pěkný večer u ohně s čajem a špekáčkama, jak to má být. Taky následný širák byl super a vyspali jsme se opravdu luxusně.

V neděli se udělalo pěkně škaredě, ale to nám nijak extra nevadilo a ještě jsme si vyšlápli po okolí a následně do Hojné Vody na autobus. Cestou jsme spatřili pár krásných míst, řešili jsme, kam tam záhadně zmizela ta hospoda (zjistil jsem až později, že jsme se fakt nespletli a že byla opravdu zbourána) a na kraji Hojné Vody pak Adam důkladně zkontroloval místní známý zvon, zda je správně naladěn. Štěstí nám přálo a k hospodě jsme dorazili přesně v okamžiku, kdy otvírala a sotva jsme do ní vlezli, tak začalo docela slušně pršet a navíc nám asi za dvě hodinky jel autobus, takže prostě naprostej ideál a pauza akorát tak na závěrečné posezení před cestou domů. Někdy se holt daří.

Tak tedy kamarádi, díky za společnost a krásnej vandr a těším se zase někdy na repete !

Kapsa, T.O. Mňouci + Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek