Telecí vandr na Kosí potok

Už roky jsem zastáncem "údolního trampingu" a vandr údolím Kosího potoka jsme plánovali už dlouho. Tedy pokud se vůbec jedná o Kosí potok, protože celá řada pramenů a publikací uvádí jako správné jméno Kosový potok a v některých mapách jsou pro jistotu uvedeny jména obě. Mě se ale více líbí Kosí potok a tak zůstanu u tohoto názvu. Ale k těm plánům - loni na podzim jsme absolvovali parádní vandr nedalekým údolím Úterského potoka a tak jsme si na letošek stanovili "Kosák" jako jednoznačný hlavní trampský cíl číslo jedna, protože už jen podle map se dalo tušit, že "Kosák" by měl být stejně krásný a zajímavý, jako "Úterák". Nakonec slovo dalo slovo a řekli jsme si, že raději dřív jak později a vandr jsme naplánovali na začátek května letošního roku. Sice se ozvalo i pár kamarádů navíc, ale nakonec to všichni vzdali a my vyrazili v téže osvědčené tříčlenné sestavě s Fenikem a Sněhulákem. Vandr jsme pak už předem nazvali jako "telecí", protože já se Sněhulákem jsme si pořídili fungl nová telata a tak jsme si je chtěli užít - to moje mělo dokonce premiéru.

Moje nové telátko - tak jsem konečně vzal na první ostrej vandr své fungl nové tele a osvědčilo se opravdu skvěle.

Když už jsme se vydali do těchto končin, tak jsme si Kosí potok samozřejmě chtěli projít pokud možno celej, ale jeho horní část nám nepřišla až tak zajímavá a tak jsme zvolil variantu, že vyrazíme z Milhostova po Jilmovém potoce, který vypadal hodně zajímavě a na samotnej Kosí potok přejdeme až v jeho zajímavější části, pod soutokem s Jilmovým. Tento plán se nakonec ukázal jako naprosto skvělej, protože to po všech stránkách vyšlo fakt přímo ideálně - jak po stránce zajímavosti, tak i po stránce délky celé trasy, která byla přesně tak akorát, aby to nebyla nuda, ale aby taky nebylo nutný nijak extra spěchat.

V pátek jsme tedy vyrazili směr Milhostov, kam nás dovezl zvláštní motoráček soukromého dopravce. Souprava asi sloužila kdysi někde v zahraničí jako vyhlídkový vlak - nic podobného jsem totiž u nás na kolejích nikdy neviděl a vlak měl navíc naprosto nezvykle obří okna. Z nádraží jsme hned vyrazili k blízkému údolí Jilmového potoka, kde jsem se fakt těšil na zdejší unikát - Milhostovské mofety. Jámy s bublající vodou, nebo syčícím unikajícím plynem se mi fakt moc líbily, protože nic podobnýho jsem zatím nikdy neviděl. O kousek dál jsme již ochutnávali výbornou minerálku z pramene Horka, kde jsme navíc počkali na Sněhuláka, kterej pracovně trochu nestíhal a tak dorazil o něco později.

Polední pauza pod krásným starým stromem na jedné z luk u Kosího potoka:

Vandr na Kosí potok. #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA

Díky geocachingu jsem nedaleko našeho pátečního setkání objevil zarostlou a zcela opuštěnou malou botanickou zahradu. Bylo to jako z nějakého hororu, fakt úžasný, pustý a až strašidelný místo. To už ale byl večer a tak jsme se začali shánět po nějakém tom fleku na spaní. Fenik vybral jeden menší přítok kvůli čisté vodě, kde jsme si obratem našli tichej kout s dostatkem dřeva po nedávné prořízce. Spalo se tam nádherně, Jilmovej potok pěkně bublal nocí, nad hlavou hvězdnaté nebe, no prostě paráda. Fenik na dobou noc sice ještě něco mlel o tom, že nebudeme vstávat dřív něž v deset, ale tak jsme se na ten vandr těšili, že už před desátou jsme nejen vstali, ale i posnídali, sbalili a vyrazili na cestu dál údolím ….

Sobota byla přímo parádní, počasí jak malovaný, sluníčko a přitom žádný vedro, všude všechno kvetlo a cesta údolím opravdu parádní. Moc se mi líbilo, jak potok i celý údolí zajímavě měnilo svůj ráz – chvíli to byl malý potůček a chvílemi se zase rozlíval do šířky tak, že už vypadal spíš jako řeka. Taky údolí bylo chvíli skalnaté a uzavřené, chvílemi zase velké prosluněné louky. Fakt nádhera, ještě dokreslená několika romantickými zříceninami mlýnů. V jedné takové zřícenině jsme našli osadní flek T.O. Mlýnská kostka, odkud někdo odešel těsně před námi, protože ohniště bylo ještě teplé. Hezké místo, ale byl tam dost binec a tak jsme raději šlapali zase dál. Cesta ubíhala příjemně, rychle a nikde nebyla ani noha ....

Kosí potok - kamarád Sněhulák na břehu Kosího potoka v jedné z nejhezčích částí údolí.

Večer jsem směsí intuice a čiré náhody našel přímo parádní flek na nocleh – chráněné místo s ohništěm, spoustou rovného místa na spaní a dokonce i s dostatkem dřeva. Poté co jsme si pěkně pokecali u ohně, jsem se i dost vyblbnul s foťákem při nočním focení – byla totiž bezměsíčná noc a hvězdy zářily jak o život. Taky na ně byl před spaním luxusní pohled ze spacáku. Ráno jsem pak zjistil, že ten flek je ještě lepší, než jsem si myslel, protože jsem tu navíc objevil i parádní studánku s vynikající vodou. To už jsme ale byli zase po snídani i kávě a vydali se na poslední úsek vandru.

Spodní část Kosího potoka byla neméně hezká – navíc opět nikde nikdo a teprve až těsně před soutokem se Mží bylo pár chat, ale zdejší osazenstvo bylo v pohodě a tak jsme tu cestou s pár lidmi i příjemně pokecali. Taky jsme si říkali, jaká je to paráda ten "údolní tramping", že jdeme celej víkend po rovině, ale ouha – na samotný závěr nás stezka kolem Mže vyhnala přes větší skálu pěkným krpálem až vysoko na úroveň řeky. Byl odsud ale místy hezký výhled na údolí i na železniční trať, po které jsme v pátek jeli. Závěr podél Mže už byl vysloveně na pohodu a taky zde bylo údolí moc hezký, i když už místama trochu moc zastavěný chatama. Po poledni jsme pak už byli zase v Ošelíně, kde jsme v pátek začínali. Úhrnem tedy nějakých zhruba 30 kilometrů parádního vandru nádhernou jarní krajinou - prostě tramping tak, jak ho mám rád.

Tak díky kamarádi, bylo to fakt super a těším se zase na příště.

Kapsa, T.O. Mňouci & Sa-Jó.

P.S. - Pokud chcete dostávat informace o dalších nových článcích, použijte prosím odkaz zde: Odběr novinek